Dosahovaná teplota závisí na intenzitě slunečního záření, typu použitých kolektorů a zásobníku. Teoreticky je možno dosáhnout i teploty přes 100°C, ale to není většinou smysluplné. Teplá voda se obyčejně ohřívá na 55 – 65°C. Důležitý je fakt, že čím vyšší je požadovaná teplota, tým je nižší účinnost a energetická výtěžnost kolektorů. Nezanedbatelné je i to, že při teplotách nad 60°C se zvyšuje nebezpečí tvorby vodního kamene. Díky vysoce selektivní vrstvě na povrchu kolektoru je schopen kolektor ohřát vodu v zásobníku na 40°C i při zatažené obloze a venkovní teplotě 15 – 20°C.
Fyzická osoba vlastnící rodinný dům s maximálně třemi bytovými jednotkami.
Je pravdou, že trubicové kolektory jsou účinější,dosahují vyšších teplot, především v zimě (podle údajů různých výrobců o cca 20%). Ale je také pravda, že intenzita slunečního záření je v zimním období nejmenší. Problém u trubicových kolektorů vzniká při zasněžení .Sníh díky vakuu a tvaru kolektoru jen velmi pomalu odtává. Naopak z plochých kolektorů díky hladkému povrchu a selektivní vrstvě sníh při prvních paprscích slunce velmi rychle zmizí. Je také málo známé, že většina trubicových kolektorů začíná pracovat až při 25°C (teplota odpařování pracovního media v heat-pipe trubicích). Ploché kolektory naproti tomu pracují vždy, když je rozdíl teplot v kolektoru a zásobníku dostatečný (třeba jen při 10°C). Díky tomu je celkový roční energetický zisk u obou typů kolektorů téměř stejný. Diskutabilní je také životnost trubic – ať už trvanlivost vakua, nebo odolnost vůči atmosférickým vlivům. Z těchto důvodů montujeme převážně ploché kolektory.
Pokud nedochází k odběru teplé vody a dojde k překročení maximální teploty v zásobníku, regulace automaticky odpojí oběhové čerpadlo.Teplonosná kapalina v kolektorech sa odpaří a zachytí se v expanzní nádobě. Malé množství kapaliny může případně uniknout přes pojistný ventil do připravené nádoby. Moderní kolektory jsou na vyšší teploty a tlaky konstruované a k jejich poškození nedojde. Vysoké teploty ale příliš nesvědčí teplonosné kapalině, která rychleji stárne. Je tedy vhodnější tomuto stavu předcházet. Některé regulace dovedou v případě vysokých teplot přepnout do režimu ochlazování a během noci dochází k vychlazení naakumulovaného tepla. Po ochlazení se systém automaticky opět rozběhne.
Dle platných norem smí být teplota užitkové vody max. 65°C. Voda v zásobníku může dosáhnout v létě vyšší teploty – až cca 90°C. Proto do všech našich sestav osazujeme na výstup zásobníku směšovací ventil, který teplotu upraví (sníží) na požadovanou hodnotu. V případě, kdy není dostatek slunečního záření nutného k ohřátí vody v zásobníku, se voda dohřívá jiným zdrojem – elekrickým topným tělesem přímo v zásobníku, příp. kotlem.
Není. Stávající bojler můžete ponechat. Solární zásobník se předřadí před bojler a slouží jako předehřev. V případě nízkých solárních zisků se voda dohřeje na potřebnou teplotu v tomto el. bojleru.
Solární systém pracuje (na zvyklosti v domácnosti) s vyššími parametry – vysoký tlak (až 6 -10 barů), vysoká teplota (až 150 – 170°C), elektrické připojení, technicky náročné propojování komponent systému. Nelze proto doporučit svépomocnou instalaci, ale využít odborně proškolenou firmu. Výjimkou jsou stavebnice, které obsahují komponenty pro co nejjednodušší montáž, kde větší část instalace lze zvládnout svépomocí. Konečnou montáž potom provede proškolený pracovník.
